Fenomén Loot boxů aneb otázky a odpovědi o videoherním hazardu, který vydělává

Co je to loot box?

Loot box je digitální „tajemná krabička či balíček“ (přesný český ekvivalent zatím neexistuje), která se kupuje za účelem zlepšení herní pozice nebo jen pro zlepšení pocitu hráče v rámci počítačové hry. Loot box obsahuje náhodný herní obsah, který hráč nezná, dokud jej neotevře.

Hazard a videohry? Jak to jde dohromady? 

Videohry, mezi které se počítají hry počítačové, konzolové, webové, na mobilních telefonech apod. patří k oblíbené zábavě milionů lidí. Pokud byste vymysleli způsob, jak z hráčů získat, třeba i jen drobnou částku, ideálně opakovaně, během hraní hry, výdělky z toho mohou být pro vás velmi zajímavé. 

A tento způsob existuje! Říkáme mu „mechanismus mikrotransakcí,“ tedy možnost kupovat si ve hře za reálné peníze nějaký obsah. Ve hrách bývá označován i jako „nákupy v aplikaci.“ 

Za skutečné peníze můžeme kupovat rychlejší nabírání zkušeností, nové skiny, netradiční barvy šatů, doplňovat zásoby věcí potřebných pro průchod hry, další mimořádné tahy, změnu toku času ve hře, apod. Není přitom důležité, jestli jsme za hru zaplatili nebo jestli jsme si jí pořídili zdarma. Mnohé hry, které jsou ke stažení zdarma, obsahují možnost mikrotransakcí a jejich financování a výdělečnost je zajištěna i tímto způsobem. 

Loot boxy jsou komoditou, která bývá ve hrách nabízena hráči zdarma, jako odměna, ale je také jí mohou koupit. A tím se dostáváme k hazardu, jako k jednomu ze způsobů, jak v tomto průmyslovém odvětví generovat zisk.  

Loot boxy jako hazardní prvek

Loot box, můžeme chápat jako virtuální vánoční balíček, ve kterém může být skvělá hračka, kterou si moc přejeme, a se kterou budeme strašně top mezi kamarády, ale taky tam můžou být jen pletené ponožky, kterých máme už ve skříni tucet a tyhle nové také nosit nebudeme. 

Shrňme si, co víme. Za reálné peníze si ve hře koupíme nějaký obsah, který dopředu neznáme. Je šance, že to bude dobré, šance, že to bude skvělé i šance, že to nebudeme potřebovat nebo chtít. Co je uvnitř se dozvíme až po otevření. Stejně jako po tahu sportky. Po setření losu. Po dohrání zápasu, na který jsme vsadili. Po dotočení válců. Po usazení kuličky mezi čísly rulety. 

Není to tedy dovednost či schopnost hráče, co rozhoduje o jeho odměně, ale náhoda. 

Loot Box jako úplatek hře

Mezi hráči je zaveden výraz „Pay-play-win,“ který říká, že některá hra silně protěžuje ty, kteří do ní investují reálné peníze, aby měli lepší statistiky, než ty hráče, kteří hrají bez placení. I tomuto systému pomáhají loot boxy a mnozí hráči si všímají této nerovnováhy. 

A pokud mě hra baví, můžu pocítit tlak na to, abych si taky koupil šanci být lepší. I proto je důležité, aby rodiče věděli o systému loot boxů a o tom, jestli a jak investují děti své kapesné do her. Obecně to není nutně špatně, i investice do loot boxu může dát dítěti cenou lekci, že hazard je skutečně více o náhodě, než o jejich přání, ale bez pomoci rodičů a jejich vysvětlení a někdy i regulace, může být nakupování ve hrách nebezpečnou pastí nejen pro mladé hráče. 

Jsou loot boxy podobně nebezpečné jako ostatní formy hazardu? 

Míra nebezpečnosti, nebo chceme-li rizik, u mechanismu loot boxů, je úzce spojena s cílovou skupinou, kterou jsou hráči videoher. Zatímco online sportovní sázení cílí na milovníky sportu a pro hráče videoher nebude vždy atraktivní, je pro něj nákup loot boxu zajímavější produkt. Důkazem může být obrovské rozšíření tohoto mechanismu do videoher za posledních několik let.

Pokud se spojí zájem o hraní si, s možností koupit si za reálné peníze tajemnou skříňku, která je součástí oblíbené hry hráče, pak je dobré myslet na to, že loot boxy jsou pořád hazard, se všemi riziky, které k užívání si hazardu patří. 

Liší se, jak systém loot boxů působí na dospívající a dospělé? Mohou být právě dospívající více ohroženou skupinou a proč?

Samotný systém loot boxů působí stejně, rozdíl je v tom, jak zvládne konkrétní hráč zpracovávat onen zážitek. Obecně se dá říct, že čím mladší člověk, tím nemá tolik uchopené vlastní sebepoznání a schopnost pracovat se svými prožitky. Mladí lidé se stále vyvíjejí, zrají. A to nejen fyzicky, ale i emočně, eticky… Mají omezenou sumu životních zkušeností, ze kterých mohou být moudří. To patří mezi důvody, proč jsou obecně děti a mladí dospělý ohroženější skupinou ve vztahu k rizikům rozvoje závislostního chování. Než ale dojde k rozvoji závislosti, jsou mladí ohrožení celou řadou dopadů jejich chování, které mohou komplikovat život jak jim, tak celé rodině.

Troufám si tvrdit, že mladý hráč, který, ve vztahu ke hře, roste jako dříví v lese a má plnou důvěru svých rodičů, že se mu u obrazovky nemůže nic stát, když si „jenom“ hraje, může být na setkání s loot boxem méně připravený a tak více ohrožený dopady tohoto hazardního mechanismu, než hráč, který si se svými rodiči o svém hraní povídá a jeho rodiče, přes svůj zájem, mají přehled o hráčském chování svého dítěte. Samozřejmě jsou tu další významné faktory, jako je míra dovednosti finanční gramotnosti hráče a jeho schopnost finanční gramotnosti vůbec porozumět. Nebo také zda-li ohledně hraní existují nějaká pravidla, domluvená mezi hráčem a rodinou (rodiči). 

Čeho by si měli rodiče všímat? Jaké jsou rizikové znaky a kdy už je třeba vyhledat odborníka?

Všímat by si rodiče měli obecně mnoha věcí a je také jasné, že si občas rádi odpočinou. Snaha o vytvoření domácích pravidel a jistá míra důslednosti a ochoty o těchto pravidlech mluvit, pomáhá. Sledovat je dobré zejména jak dítě hraní her prožívá. Jaké má další záliby, aktivity, plány… Ve vztahu k loot boxům jde zejména o ekonomické chování dítěte ve hře. Kupuje si „tajemné krabičky?“ Za jaké peníze? V jakém množství? Má vidinu, že následně získaný obsah může i dobře zpeněžit na obchodním fóru hry? Jaký je stav jeho hráčského konta? Jak vlastně zachází se svým kapesným? …

Odborníka můžete vyhledat vždy, když si nejste jisti. V dnešní době můžete využít celou řadu možností. Od anonymního položení dotazu přes specializované webové stránky poraden, např. Neprohraj.se, nabertekurz.cz apod., telefonického hovoru, po domluvení osobní návštěvy přímo v poradně. Mnoho rodičů nás navštěvuje proto, aby s námi probrali své výchovné směřování a zjistili si možná rizika a doporučení. Aktuálně vychází i poměrně dost tématicky zaměřených článků i knih. Např. užitečná příručka pro rodiče „Hry,Sítě,Porno,“ která dokáže přinést řadu zajímavých inspirací hledajícím rodičům. 

 Téma rizikových znaků ohledně loot boxů se v základu točí, jako ostatně u každého hazardu, kolem financí a výsledného prožitku z otevření „boxu.“

Rizikové je, když hráč hru preferuje před jinými činnostmi. Když opouští to a ty, co dřív měl rád, dotyčné třeba i zanedbává, a více se kloní ke hře, ke které přistupuje nejen s cílem zažít něco zábavného, ale např. zlepšit si špatnou náladu. 

Jak přesně se dá v našich podmínkách identifikovat závislost na něčem takovém jako loot boxy?

V našich podmínkách můžeme identifikovat závislost na počítačových hrách. (ICD-11, „gaming disorder“) Loot boxy vnímejme jako součást dnešních her. Důležitou součást, protože svou hazardní příchutí zvyšují zájem hráče o hraní. Zvyšují zábavnost i vzrušivost při hraní a bohužel přispívají i k většímu potenciálu vzniku potíží. Stejně tak jako mechanismus mikrotransakcí, který sice nepřináší klasický hazardní prožitek, ale umožňuje hráčům, zaujatým hrou, aby utratili velké množství reálných peněz za různé herní komponenty, mnohdy nemající na hru jiný vliv, než např. estetický. (Viz začátek článku.)

Identifikace závislosti, zejména u dětí nebo mladých dospělých, je náročná disciplína. Mladé videohry baví a videohry jsou konstruovány pro to, aby bavili. A to, co se rodičům může na první dobrou zdát, jako jasný projev závislosti, lze někdy snadněji regulovat, než skutečný boj se závislostí. 

Než se kdokoliv do závislosti prohraje, nějakou dobu to trvá a je možné do tohoto procesu vstoupit a pracovat na změně směru. V tomto bodě si člověk ohrožený závislostí mnohdy neuvědomuje rozsah rizik a jeho blízcí mohou být ti (důležití), kteří na tato rizika upozorní a nabídnou změnu. 

Jaké další patologické rysy sebou právě tyto loot boxy nesou (mohou vést například ke krádežím u dospívajících, ovlivňovat vztahy v rodině)?

Ano. Základní patologií může být lež. Lhaní o tom, kam jsem dal peníze. Lhaní, že jdu znovu hrát. Lhaní, že jsem si koupil svačinu, ale místo toho jsem si koupil v obchodě přednabitou kartu, ze které jsem si nabil své hráčské konto, abych mohl protáčet své virtuální hazardní válce, s vidinou získat, ne ztratit. Krádeže, i ne se zcela uvědomělými následky, mohou být součástí zaujetím hrou a touhou získat nový skin nebo z loot boxu něco „úžasného.“ Nejrizikovější je v tomto zneužití bankovní karty rodičů nebo snadné napojení na internetové bankovnictví. Ale i ukradenou hotovost lze směnit za virtuální peníze do hry.

Lži a krádeže snadno ovlivní negativně rodinné vazby. Nezapomínejme také na sebevědomí samotného hráče, které může dostat ošklivé rány. A na jeho emoce, které i když se vážou k neexistujícím virtuálním světům, jsou prožívány v realitě a jsou velmi reálné, tzn. neměli bychom na ně zapomínat. 

Snad jen poznámkou zmíním, že děti odrostlé na loot boxech, a to i když je neotevírají za reálné peníze, jsou připravenější na to setkat se s jinou formou hazardu v pozdějším životě takovým způsobem, že mohou být náchylnější k rozvoji závislosti tímto směrem.

Jsou ohroženy i jiné věkové a sociální skupiny?

Riziko vzniku potíží v souvislosti s hraním videoher nebo kupováním loot boxů se netýká jen dětí a mladých dospělých. Mezi rozhodující faktory patří finanční gramotnost, míra schopnosti pracovat se svými prožitky, nastavovat si rozumné hranice pro svou zábavu a ochota to vůbec udělat. 

Z jiné formy hazardu můžeme vyčíst, že rizikové je i to, když podceňujeme nebo nevnímáme, že daná činnost rizika vlastně vůbec má. Své by mohli vyprávět lidé, kteří se léčí se závislostními potížemi ve vztahu s nákupem kryptoměn. 

Jakým způsobem mohou loot boxy dovést člověka k hraní na automatech? Jak funguje mechanismus vytvoření závislosti v takovém případě? Je z vašeho hlediska problematická hra, kde se objevují loot boxy jako takové, anebo je hlavní problém, že hráči nevědí, co za svou vydanou částku dostanou? Tedy chodí do rizika, což je podstatou hazardu…

Myslím si, že důležitá je zkušenost s tímto mechanismem a posilování víry ve výhru, jejíž samotná představa vyvolává dobré pocity a touhu po jejím získání. Ať je to nový byt, který si pořídíme za nákup stíracího losu nebo speciální vzhled pušky do akční hry, je to podobné. 

To, že hráči nevědí, co dostanou, vytváří prostor pro fantazie nad skvělostí výhry. (Podstatný je i fakt, že energie vynaložená na získání výhry není úplně velká.) Následně fungují emoce. Výhra, byť malá, posiluje zkušenost, že systém funguje a posiluje i naději, že se hráčovi sny mohou splnit. Krom toho se cítí dobře a to je pocit, který jako lidé rádi opakujeme. Prohra, nebo-li zisk něčeho, co hráč nechtěl a mnohdy to nemá ani cenu peněz, za které loot box koupil, vyvolá zase jiný druh emocí. Takových emocí, ve kterých hráči není dobře a dobře se chce přeci cítit. Čertovské kolo se roztáčí ve chvíli, kdy se rozhodne koupit další loot box, popř. protočit další vlnu válců, s cílem, aby přišla výhra a dostavila se opět radost. A také satisfakce za předchozí prohru. Opakovaním dochází k posilování. Ve vztahu k procesu vzniku závislosti dochází postupně v životě k tomu, že když něčemu věnuji energii a pozornost, je to zpravidla na úkor něčeho jiného. Je to běh na dlouho trať, na jejímž konci se dostává člověk až k závislosti. Někdy plíživě, jindy s fanfárami, které sám neslyší.

Loot boxy se tak  jako zástupci hazardu ve hrách, mohou podílet na tom, že až se hráč setká s jinou hazardní hrou, nebude pro něj prožitkově princip vzrušení a chtění výhry neznámý a může být i lákavý. 

Nemůžeme opomenout že loot boxy jsou jedním z mechanismů, které ve videohrách fungují. Videohry jsou poskládané tak, aby přinášeli zábavu a motivovali hráče k tomu, aby se ke hře vracel, hrál jí a v poslední době také stále častěji utrácel peníze. Loot box je tedy součástí stroje, který, když je dobře namazaný, přináší hráči silný herní zážitek, od kterého je někdy těžké se odpoutat. 

 Máte nějaký konkrétní příklad závislého na loot boxech, jeho příběh, který bychom mohli v komunikaci a média využít? 

Máme několik konkrétních případů lidí, kteří s námi pracovali na větším osamostatnění od světa videoher. I několik klientů, kteří k takové práci byli spíš nuceni rodinou a platba, několika tisíc měsíčně do her, byla pro ně vnímána jako akceptovatelná cena za zábavu. Vždy jsme našli společný cíl práce. Loot boxy se v anamnézách našich klientů objevovali jako součást témat, o kterých jsme hovořili. Samostatně jsme je jako téma neprobírali, protože bývají součástí potíží, podobně jako další herní rizikové mechanismy a rizikové chování ve vztahu k samotné hře a komunikace o ní.  

A teď, co s tím?

Komunita hráčů není bezbranná, dokud budou mikrotransakce a loot boxy výdělečnými nástroji, nebudou mít důvod nic měnit ti, co stojí za jejich používáním ve hrách. Ve chvíli, kdy se hráči ozvou a nebudou platit za to, co mohou dostat jiným způsobem v rámci hraní hry, je možné, že se zvedne pořizovací cena za hru, ale omezí se, dnes tak rozvíjející se videoherní hazard. (Nechme samostatně otázku, co s tím, že někteří tvůrci her vyrábějí hry už s tím, aby podporovaly u hráčů chuť/potřebu platit za herní obsah.)

A pak je tu otázka zákona. Hazard je v naší Republice určen jako zábava pro plnoleté. Můžeme se tedy inspirovat našimi vzdálenými sousedy. Od roku 2018 jsou v Nizozemsku a v Belgii Loot boxy, za které si platíme reálnými penězi, zákonem označeny za hazardní hry a ve hrách pro mladistvé je tak v těchto zemích nenajdeme. 

Ale co dělat teď? Než se změní legislativa, v což doufáme, je třeba, aby byl každý hráč zodpovědný za své hráčské chování a nezapomínal i na tomto poli hlídat svou finanční gramotnost. A u těch mladších je třeba, aby pomáhali dospělý. Svým zájmem, radou, kontrolou, vysvětlením…